OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Německá kapela GAMMA RAY se se svým stylem poprala v první půli devadesátých let, poté jej chvíli brousila a zkoušela, kam se ještě dá sáhnout. Nové tisíciletí pro kapelu znamenalo období stability hudební i personální a ničím nerušené tvorby a produkce ve vytyčeném směru. Dokonce měla i dostatek prostoru, aby v drobných náznacích sklonila poklonu některým svým kolegům. Na „No World Order“ metalovým, respektive jidášským kněžím, na „Land Of The Free II“ pak mistru Harrisovi. Nebo snad je to tak, že hrají to, co je od nich očekáváno a na vlastní vývoj rezignují? Zanechme těchto úvah a berme novinku zcela zodpovědně… a vážně.
Novinka je trefně pojmenovaná: „To The Metal“. Podobně výstižný je i obal desky. Jak už jsme si za těch posledních deset patnáct let mohli zvyknout, GAMMA RAY jsou co se týče obalů konzervativní kapela a jak jednou našli vhodnou kombinaci oranžové a modré barvy a vcelku specifických symbolů heavy metalu, nebyl důvod pro přílišnou změnu. „To The Metal“ je stylově album ve starých kolejích GAMMA RAY. Sice se sem tam dá nějaká ta pocta najít, ale to lze brát jen jako projev slušnosti. Například v refrénu titulní skladby na nás z dálky kýve „Revolution“ (z alba „Angel Of Retribution“). „All You Need To Know“ je od Kaie hezká vzpomínka na doby, kdy odešel od HELLOWEEN a oni poté nahráli vynikající píseň „Kids Of The Century“. Dokonce si jí nechal zazpívat od Michaela Kiskeho. Dalo by se najít ještě několik menších „inspirací“, ale to už by bylo hnidopišství, ostatní skladby už na album s cedulkou GAMMA RAY sedí bez větších výhrad. Chlapci se „Do Metalu“ pořádně opřeli a jedou svou divokou jízdu na vlnách vysokého kmitočtu. Za zmínku určitě stojí úderná, ale melodická „Rise” z pera (respektive paličky) Dana Zimmermanna. Hansenova „Deadlands”, která předvádí GAMMA RAY ve zlatém období let devadesátých. Dojde i na dojemnou baladu „No Need To Cry”, a nezapomeňme na chytlavým, stadiónově pompézním refrénem obdařenou „Empathy“.
Přimhouříme-li oči nad tím, že pánům z GAMMA RAY již před lety došly nápady, a tak je berou kde se dá, a přičteme jim k dobru těch několik podařených skladeb, vychází z toho vcelku slušné, leč průměrné album. „To The Metal“ nijak z řady několika posledních desek nevyčnívá a v tomto srovnání to není ani vysloveně propadák. Jde o poslouchatelné, místy i zábavné heavy metalové album, jakých již mají na kontě několik a jakých, tuším, ještě pár nahrají.
Pánové z GAMMA RAY svým fanouškům servírují přesně takový produkt a v takovém balení, jak je to po nich požadováno. To vše dělají byť s dobrým úmyslem, ale přeci jenom za účelem zisku, aby se mohli věnovat svým milejším, zcela jiným koníčkům, než je heavy metal. Jinak to ani snad není možné…
5 / 10
Kai Hansen
- zpěv, kytara
Henjo Richter
- kytara, klávesy
Dirk Schlächter
- basa, zpěv
Dan Zimmermann
- bicí
1. Rise
2. Deadlands
3. Mother Angel
4. No Need To Cry
5. Empathy
6. To The Metal
7. All You Need To Know
8. Time To Live
9. Shine Forever
10. Breaking Away
30 Years Live Anniversary (Live) (2021)
Empire Of The Undead (2014)
Master Of Confusion (EP) (2013)
Skeletons & Majesties (EP) (2011)
To The Metal (2010)
Land Of The Free II (2007)
Majestic (2005)
Skeletons In The Closet (2003)
No World Order! (2001)
Blast From The Past (Best Of) (2000)
Powerplant (1999)
Valley Of The Kings (EP) (1997)
The Karaoke Album (1997)
Somewhere Out In Space (1997)
Alive ´95 (1996)
Silent Miracles (EP) (1995)
Rebellion In Dreamland (EP) (1995)
Land Of The Free (1995)
Lust For Life (VHS) (1994)
Future Madhouse (EP) (1993)
Insanity And Genius (1993)
Heading For The East (VHS) (1991)
Sigh No More (1991)
Who Do You Think You Are? (EP) (1990)
Heaven Can Wait (EP) (1990)
Heading For Tommorow (1989)
Vydáno: 2010
Vydavatel: earMUSIC/Edel
Stopáž: 48:22
Produkce: Dirk Schlächter, Kai Hansen
Studio: High Gain Studio
K tomu, co zde uvádějí kolegové, není (bohužel) prakticky co dodat. Tentokráte se ta konzerva s nápisem GAMMA RAY (na to, že má být vylisována do pravého metalu) otevírá opravdu podezřele snadno a není tím pádem divu, že toho z ní moc nevypadne (vpodstatě pouze „Rise“, „Deadlands“, „Mother Angel“ a „Empathy“). Po tom všem, co Hansenovci v minulosti dokázali, jsem z toho ovšem poněkud rozpačitý.
"Je pět hodin ráno, vzhůru Kolbenko, modráky na sebe, nahodíme stroje, nastal čas!", tak zřejmě vzkřikl jednoho rána brušič Kai Hansen na své tři podřízené. A protože každá továrna má svá pevná pravidla, vydal s nimi další desítku skladeb. Přes vrata hlavního provozu naštěstí neprotáhl kopírku MAIDEN ani PRIEST, alespoň něco, stačí, že tu máme vykradenou "Kids Of The Century" i s hlasem původního zpěváka v podobě "novinky" "All You Need To Know". Nudná sázka na jistotu s poměrně zvedenou trojkou "Rise", "Empathy" a "Chasing Shadows", dalším stupidním obalem, stylizací a titulkou ála MANOWAR. Lepší než posledně, ale jinak...
snazia sa kapely ako je gamma ray vobec ?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.